Monkey Beach, Tioman
V sobotu, 22. srpna, jsme se probudili do slunečného a horkého rána. Už při snídani jsme o našem pochodu džunglí do Monkey Bay začali pochybovat, protože bylo opravdu nesnesitelné vedro. Pokusila jsem výlet sabotovat a přemlouvala kluky, ať jdou sami, ale neprošlo mi to :-)
Říkám upřímně, že přechod ostrova džunglí v srpnu v tropech je - řekněme - nápad nemoudrý :-) Už po prvních dvaceti metrech příkrého výstupu po bahnité cestě jsem měla srdce až v krku a v uších mi tep bušil tak silně, že jsme čekala buď omdlení, nebo infarkt. Kvůli hmyzu jsem navíc měla dlouhé kalhoty a kvůli spáleným zádům kluků jsem táhla batoh. Pot ze mě lil po litrech, nemohla jsem popadnout dech a občas se mi zatmělo před očima. Takže vůbec nevím, jestli je džungle na tropickém ostrově krásnější nebo zajímavější, než jinde - já jsem z ní neviděla vůbec nic :-) Poznámka od kluků: džungle je trochu jiná, ale jinak jsem si připadal jak v sauně, kde ale se pohybujete ... pot srčí proudem a vzduch by se dal krájet!
Monkey Beach v Monkey Bay ovšem byla úplně jiná záležitost. Když jsme vylezli zničení a zpocení z pralesa na nádhernou bílou plážičku obklopenou dokonale aruzovým mořem, všechny předchozí strasti byly okamžitě zapomenuty :-) Sházeli jsme ze sebe všechny věci a vběhli do neuvěřitelně teplého moře. Sice nás zase žral plankton, což bylo trochu nepříjemné (Zdendu dokonce vyhnal z vody), ale koupačka to byla super. Příroda tady vypadala jako stránka vytržená z kalendáře: "Nejromantičtější pláže světa". Za velkými balvany se pak táhla dlouhá zlatá pláž s palmami, ze které po nás zvědavě pokukovaly opice. A tady mě taky můj milovanzý Honzik požádal o ruku. Byla to ta nejkrásnější a nejromantičtější žádost o ruku, jakou jsem si do té chvíle ani neuměla představit :-) S úsměvy od ucha k uchu a já s nádherným prstýnkem na ruce jsme se vrátili za Zdendou a já jsem mu celá šťastná hned všechno naprášila :-)
Odpoledne jsem prohlásila, že já se džunglí rozhodně nevracím a že si zkusím stopnout loď. Kluci mi to vymlouvali, ale když jsem skutečně ulovila kapitána s lodí, nadšeně zajásali a už lezli na palubu :-) Večer jsme si dali parádní večeři a láhev vína na oslavu.
Poslední den jsme se jen váleli na naší pláži, já jsem se pořád ráchala v horkém moři, zatímco spálení kluci se schovávali ve stínu a pořád řešili, jak na těch bolavých zádech potáhnou krosny. Taky jsme už na ostrově koupili lístek z Mercingu do Singapuru za 26 RM. V Mersingu jsme pak zjistili, že lístek stojí 14,20 RM - tak na nás zase vydělali. Autobus byl ale luxusní - s AC a spoustou místa na nohy.
Mimochodem když jsme se vraceli z Tiomanu na pevninu, měli jsme já a Honzík mořskou nemoc (oběma nám bylo hrozně na zvracení z houpání) a navíc se nám rozbila loď a museli jsme čekat, až nás jiná odtáhne. Docela dobrodrůžo :-)
Další fotky najdete zde.