Loose.cz - soukromé stránky

Vítejte v našem posledním příspěvku, kde shrneme pár věcí o Asii: ceny, ubytování, hmyz apod. Příspěvek bude bez obrázků a trochu nudný, ale to je také jeho cíl ... má přinést pouze informace.

My měli knížku o Malaysii a Singapouru od ROUGHGUIDES a nemůžu ji než vyzdvihnout. Zdála se mě lepší než-li podobná od LonelyPlanet. Většina cestovatelů, ale měla právě knížky od druhého jmenovaného s obecnou publikací o jihovýchodní Asii, kde je o Malaysii o řád měně informací: Southeast Asia on a Shoestring Travel Guide. Na pár místech jsme našli knihovničky v rámci ubytování a v nich občas nějaké starší vydání publikací o Asii od LonelyPlanet. V Bangkoku lze na ulici (kousek od našeho hotelu) koupit spoustu těchto publikací z druhé ruky. Thajsko jsme zvládli bez knížky, ale občas nám chyběla.

Sprchy a toalety jsou v celé Asii sdílené. Výhoda je že při sprchování se vždy umeje záchod:-)

Do Singapuru jsme přijeli kolem 16 hodiny odpoledne. Vzduch se ani nepohnul a ve stínu mohlo být tak 38°C. V úplně zmateném China townu jsme i s krosnami zkoušeli najít směnárnu a po půl hodině to vypadalo, že jsme si vytyčili zcela nemožný úkol. Nakonec jsme směnili u nějakého Inda a nevýhodnost kurzu nám už v tu chvíli byla buřt. Kluci mě usadili na patník, obeskládali batohy a šli hledat ubytování. Když už jsem v šíleném vedru skoro kolabovala, přišli celí šťastní, že našli hotel za S$ 149. Cokoliv levnějšího bylo buď plné, nebo nechutně špinavé a plné švábů (v jednom levném hostelu doporučeném v průvodci prý byli dokonce i v posteli!! - poznámka od Honzíka: při prohlídce pokoje na mě mrkal přímo z polštáře asi 15cm velkej macek! Fuj! No nevemte to za S$ 50 za pokoj na noc!:-))). Takže ubytování máme nejdražší za celou dobu, ale poslední noc je ve znamení luxusu! :-)

V sobotu, 22. srpna, jsme se probudili do slunečného a horkého rána. Už při snídani jsme o našem pochodu džunglí do Monkey Bay začali pochybovat, protože bylo opravdu nesnesitelné vedro. Pokusila jsem výlet sabotovat a přemlouvala kluky, ať jdou sami, ale neprošlo mi to :-)

Z Kota Bharu jsme se v sedm ráno vydali vlakem džunglí na jih, do Kluangu. Vlak byl tentokrát poloprázdný, hodně připomínal naše vlaky. Nejlepší byl asi jídelní vůz, který vlastně vůbec jídelním vozem nebyl. Byl to úplně zničený, špinavý vagón, kde se různě válely sušenky a u jednoho stolečku spal chlap, který vůbec ani nezaregistroval, že jsme tam :-) Probudil se pozdě odpoledne. Otázka ohledně čaje ho upřímně rozesmála, tak jsme si aspoň koupili drahou vlažnou vodu. Při pohledu na něco, co mělo být asi záchod, upadl organismus do šoku a došli jsme si až v Kluangu po nějakých 14 hodinách, hrůza :-) Cestu nám poslední dvě hodiny zpříjemňovala dvě miminka s hysterickým záchvatem breku. Výhledy do džungle byly ale krásné a podařilo se nám i pár fotek z otevřených dveří vlaku za plné rychlosti - okna otevřít nešla :-)

(aktualizováno - nová fotogalerie + info o vlaku na jih Thajska)

Po šílených 9 hodinách ve smradlavém autobusu, nevyspalí a rozlámaní jsme vystoupili do horkého a dusného Bankoku. Hned jsme se i s bágly vydali hledat vyhlášenou ulici Khao San, kde jsme měli v plánu najít si ubytování. Ulice nás šokovala. Byla plná hlasité hubdy, pařících lidí úplně na mol, stánků se vším možným a statných thajských slečen, které na sebe pokřikovaly neskutečně hlubokým hlasem a velmi upnuté minišatičky s flitry se jim v podbřišku divně vzdouvaly. Nebylo pochyb, že šlo o místní ladyboye - chlapy nadopované ženskými hormony tak, že jim vyrostou prsa. Výslekem je bezvadně nalíčená bytost s krásnou pletí a prsama, pindíkem a hlubokým hlasem. Pořád jsem jen zírala a říkala si, kam jsme se to proboha dostali.